Odborná rada? To sotva

18. března 2017 v 17:00
Odborná rada zněla "Napiš, co cítíš" ale jak mám shrnout všechny pocity na papír? Všechny ty emoce, co si libujou ve mně a dělají mi v hlavě zmatek. Vždyť je to nemožné. Původně jsem chtěla psát deník, ale přijde mi to už tak neosobní (řekla holka, co svoje myšlenky sdílí volně na internetu). Ale co z toho, když můžu mít vše napsané v deníčku, který si někdo jen tak omylem půjčí a všechna tajemství jsou pryč. To je mi k ničemu, tady jsem alespoň anonymní. Snad aspoň trochu jo.
Hádám, že denně si založí blog tisíce lidí, tak proč by někdo četl ten můj. Beru to spíš jako osobní zpověď. Lepší jak v kostele.
Puberta je horor. Na jednu stranu taky nejlepší roky života. Tak pěkný prsa už asi nikdy mít nebudu, ale co s tím když mám v hlavě zmatek? Emoce, nálady, chutě..všechno se to ve mně mlátí a jak pak mohou rodiče chtít abych byla normální? To je v pubertě nadpřirozené.
Řekněme, že mám volný víkend a tak se potřebuji vykecat. Tak nějak zjišťuji, že co jsem přišla na střední tak nemám nejlepší kamarádku. Jo je spousta lidí se kterýma se bavím, ale že by to bylo přátelství navěky? To spíš ne. Jediný komu věřím je můj bývalý přítel, současný milenec a jediný nefalšovaný nejlepší kamarád. Na základce jsem nejlepší kamarádku měla, ale ty sliby, že se budeme furt vídat, i když každá míříme jiným směrem na střední, jsou jen kecy. Změnili jsme se, teď jen nevím jestli k lepšímu nebo horšímu..
Tak narovinu. Jak se mám jen vykecat z pocitů někomu, koho se všechen ten můj zmatek týka? Vždyť to je kravina. Když se s někým znám 3 roky, rok a čtvrt spolu chodíme, ale stihneme se třikrát rozejít, tak by to přeci nemělo být. A teď je zpátky, v celé své kráse a chce mě zpět. A část mě by běžela a skočila mu kolem krku, ale ta druhá část ví, kolikrát už jsem zakopla a drží mě dál. Prostě v hlavě bordel, co k tomu víc říct?
 

Kam dál

Reklama